TERMONUKLEÁRNÍ REAKTORY

Věda zatím zvolila dvě základní cesty, kudy se nyní ubírá výzkum termonukleární syntézy. Základní rozdíl mezi nimi je ve způsobu, jakým se do "paliva" přivádí potřebná energie pro získání žhavého plazmatu. První cesta využívá nyní již klasických elektrických pulzů do zředěné směsi "paliva" v magnetických " nádobách" různého tvaru, druhá v užívá světelných pulzů vysokovýkonných laserů, soustřeďujících své paprsky do spalovací komory.

	Reaktor s výbojovou trubicí prstencového tvaru - Toroid.

Cesta první:

Hlavní částí současného fúzního reaktoru je prstencová kruhová nádoba, uvnitř naplněná plazmou zahřívanou silnými elektrickými výboji na vysoké teploty. Potřebnou vzdálenost plazmy od stěn zajišťují silná magnetická pole.
Touto úpravou se tepelné zatížení stěn sníží na 1 000 až 1 300 °C. Vnitřní nádoba je obklopena pláštěm z tekutého lithia.
Lithium zde plní několik úkolů. Jednak ochlazuje stěny vnitřní nádoby, jednak působením unikajících neutronů z procesu jaderné syntézy se zde rodí tritium. Současně plní i poslání energetického média. Odvádí vyrobené teplo k výměníkům elektrárny, kde ohřívá vodu ke klasické výrobě elektrické energie v turbínou poháněném generátoru.
Další vrstvu obalu tvoří grafitový plášť nebo voda nasycená bórem. Zde se zachycují anebo zpomalují neutrony, které by jinak pronikaly mimo reaktor.