Oběžné kolo Peltonovy turbíny.

CESTA K TURBÍNÁM

Vodní kolo bylo výsledkem geniálního nápadu a dokonalého řemeslného zpracování na základě dlouholetých zkušeností. Dosáhlo svého vrcholu a nastal čas, kdy se nedalo zlepšit. Nový kvalitativní skok ve využití vodní síly přinesly až turbíny, výsledek vědeckého bádání a přesných výpočtů v oboru zvaném hydromechanika. Její zákony první popsal a matematicky stanovil francouzský fyzik Daniel Bernoulli. Z jeho teoretických prací pak vyšel profesor göttingenské univerzity Jan A. Segner a sestavil pravzor turbíny - Segnerovo kolo.
   Segnerovo kolo má velmi jednoduchý princip - dutým hřídelem se žene voda pod vysokým tlakem do trysek, z kterých tryská ven a podle zákona akce a reakce roztáčí systém.
   Profesor Segner se narodil v Bratislavě, tam vystudoval gymnázium, v Jeně univerzitu. Stal se lékařem, ale záhy začal přednášet matematiku na své mateřské univerzitě. Své "kolo" sestrojil za působení na univerzitě v Göttingenu, kupodivu však nedokázal vědecky zdůvodnit, proč se vlastně otáčí. To učinil až další slavný matematik L. Euler (jeho číslo se učíme dodnes). Ke skutečně praktickému využiti Segnerovy praturbíny došlo jen jednou, snad i proto, že byla konstrukčně velmi nedokonalá. V jedné vesničce poblíž Göttingenu poháněla stoupy v lisovně oleje. Stoupy drtily různá olejnatá semena a vymačkávaly z nich olej.