59 % - JEDNOU PROVŽDY
Větrné kolo snižuje rychlost vzdušného proudu, čímž se část pohybové energie
přeměňuje na energii mechanickou.
Nejvyššího výkonu se dosahuje při zpomalení vzdušného proudu na třetinu. Z toho
pak plyne teoretický limit všech větrných kol, formulovaný prvně v roce 1926:
Neztrátová, tedy ideální větrná
elektrárna může přeměnit 6/27 energie vzdušného proudu v energii mechanickou.
Jinak řečeno, její teoretická účinnost
dosahuje 59 %.
 |
|
Nedosažitelný ideál. Účinnost
jednotlivých typů větrných energetických zařízení - součinitelem rychloběžnosti l je poměr obvodové rychlosti lopatek k rychlosti větru.
Účinnost je dána poměrem výkonu odevzdaného rotorem k výkonu větru. |
|
Otáčky kola jsou zpomalovány třením v jeho vlastním mechanismu, třením větru a
vznikem vírů. Navíc se konce lopatek
vždy pohybují rychleji než jejich středové části, a proto také výsledná
účinnost závisí na součiniteli
rychloběžnosti (bývá označován l ), tedy poměru
rychlosti, jakou se otáčejí konce lopatek, a rychlosti větru. Zmenšíme-li počet
lopatek, zvýší se součinitel rychloběžnosti čili rychlost otáčení rotoru.
|